Středoamerický soudní dvůr
Středoamerický soudní dvůr je název pro dva mezinárodní soudní orgány, působící ve Střední Americe. První soud existoval v letech 1908-1918, druhý je činný od roku 1962.
První soud
První soud (špan.Corte de Justicia Centroamericana) byl prvním stálým mezinárodním soudem, jehož úkolem bylo řešení mezinárodních sporů podle mezinárodního práva.
Středoamerický soudní dvůr byl zřízen roku 1907 ve Washingtonu, kde byla uzavřena mírová dohoda mezi Kostarikou, Salvadorem, Guatemalou, Hondurasem a Nikaraguou. Sídlem soudu bylo kostarické hlavní město San José. Soud během své existence řešil pouze deset případů. Nejvýznamnější je rozhodnutí, kterým soud vyhověl stížnosti Hondurasu proti Guatemale a Salvadoru, které na jeho území podporovaly revoluční hnutí proti vládě. Má se zato, že díky tomuto rozhodnutí nevypukla válka mezi Hondurasem na straně jedné a Salvadorem a Guatemalou na straně druhé.
Soudni komisař
Soudní komisař je osoba pověřená provedením některých úkonů v soudním řízení jménem soudu. Typickým (a možná jediným) příkladem je notář, který jako soudní komisař provádí všechny nebo jen některé úkony v řízení o dědictví.
Soudní znalec
Soudní znalec je osoba s příslušnou kvalifikací a praxí, kterou stanovuje zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících a podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. o provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Tato osoba je jmenována příslušným krajským soudem či ministerstvem spravedlnosti a je opravněna zpracovávat znalecký posudek. Soudní znalec může vykonávat svoji praxi v mnoha oborech.
Soud
Je nezávislý státní orgán (státní úřad v širším smyslu) vykonávající na základě teorie dělby moci soudnictví a poskytující ochranu porušeným a ohroženým právům fyzických a právnických osob a jiným zákony chráněným zájmům. Výkon soudnictví soudy je realizací práva na soudní ochranu, které je včetně práva na spravedlivý proces zakotveno v mezinárodních dokumentech a v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svoboda patří mezi základní lidská práva. V souladu s těmito ustanoveními se může každý stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a ve stanovených případech u jiného orgánu. Právo na spravedlivý proces pak v sobě zahrnuje nejen právo na nezávislé rozhodování s právem účastníků vyjadřovat se ke všem úkonům v průběhu řízení, ale i hospodárnost řízení, jeho včasnost, veřejnost a rovněž tak rovnost zúčastněných stran.